PLAZI
Na naší klinice se zaměřujeme na diagnostiku, léčbu a chirurgii plazů.
Rádi Vám poradíme s výživou a chovem daného druhu plaza.
ŽELVA
Pohlavní orgán vodních i suchozemských želv je jeden nepárový penis. Za normálních okolností je schován v kloace na spodině proctodea. Jedná se o hladký lesklý orgán pokrytý sliznicí, je často bizardního tvaru. Neprochází jím močová trubice a tudíž slouží pouze k rozmnožování, nikoliv k urinaci. Při koupeli, vzrušení, defekaci, nebo zkrátka jen v situaci kdy se želví samec uvolní, může penis vyhřeznout z kloaky ven. Za normálních okolností ho sameček brzy opět zatáhne zpět.
Existují ale případy, kdy zatažení penisu zpět do kloaky možné není. Pokud ho například samec vystrkuje příliš často, třeba když sdílí terárium se samičkou a snaží se s ní neustále kopulovat. Penis extrémně otéká a to samo osobě mechanicky brání návratu do kloaky. Přidat se mohou také drobná poranění. Rány a oděrky se rychle infikují a tkáň může až nekrotizovat.
Někdy je problém způsoben narušením funkce svalu - retraktoru penisu, nebo svěrače kloaky. Vyšetřit by se měl ale také trus, zda není příčinou obtížná defekace z důvodu vysokého množství parazitů ve střevě. Důležitý je také rentgen pro vyloučení obstipace, cizího tělesa v trávicím traktu nebo močového kamene, který může opět působit jako mechanická překážka.
Pacient na obrázku, samec želvy vroubené - Testudo marginata, byl k nám na kliniku předveden z důvodu několik dní trvajícího prolapsu penisu. Ten byl již velmi oteklý, sliznice penisu byla oschlá a na spodní straně na několika místech poraněná. Pokud je orgán jednoduše pouze vyhřezlý, lze penis opláchnout desinfekčním roztokem, potřít znecitlivujícím gelem, zchladit a reponovat zpět do kloaky. Kloaka se pak obšije speciálním stehem, který jí na několik dní zúží a zabrání opětovnému prolapsu penisu, dokud penis nesplaskne a nevyhojí se. Proti případné mírné infekci jsou želvě podávána několik dní antibiotika. Dle majitele však šlo již o několikátou recidivu tohoto stavu a proto jsme vyloučili vážnější příčiny tohoto stavu a přistoupili rovnou k amputaci.
Amputace penisu u želvy je poměrně jednoduchý a rychlý chirurgický zákrok. V celkové anestezii se penis u báze prošije a podváže vstřebatelným chirurgickým vláknem, aby se zabránilo krvácení a celý se odstraní. Následuje systémové podávání antibiotik a léků proti bolesti a zánětu. Náš pacient se zotavil velmi rychle, hned druhý den byl schopen normální defekace a přijímal s chutí potravu.
LEGUÁN
Leguán na fotkách patří k jednomu z mnoha případů pacienta trpícího fibrózní osteodystrofií, jinak také MBD - zkratka anglického "metabolic bone diseases". Nejedná se o samostatné onemocnění, ale o komplexní skupinu problémů, postihujících minerální metabolismus a růst kostí.
Mezi příčiny tohoto postižení patří nedostatečný či nevhodný příjmem vápníku, narušení jeho vstřebávání a ukládání a stím spojené porucha vylučování parathormonu příštítnými tělísky štítné žlázy a onemocnění ledvin. Na základě původu vzniku můžeme onemocnněí rozdělit na nutriční sekundární hyperparathyroidismus, fibrózní osteodystrofie z nedostatku příjmu vitamínu D3, osteodystrofie způsobená onemocněním ledvin a primární hyperparathyroidismus spojený s nádory příštítné žlázy.
Nutriční sekundární hyperparathyroidismus se vyskytuje nejčastěji. Vzniká tehdy, je-li dlouhodobě krmena strava s nedostatečným množstvím vápníku, nebo s nevhodným poměrem prvků vápníku a fosforu. Tento poměr by měl být ideálně 2:1 až 8:1. Pokud je tento poměr trvale snížen, nebo je vápníku v potrav málo, dochází ke zvýšenému vylučovámí parathormonu příštítnými tělísky. Ten pak způsobuje zvýšené vyplavování vápníku z kostí a tím pádem jejich "řídnutí". Křehká kostní tkáň je nahrazována chrupavčitou, chrupavka narůstá také po obvodu kostí a vytváří se jakési ztluštění. V praxi to vypadá, jakoby měl ještěr silná stehna. Stejný proces postihuje čelistní kosti a tvoří se tak zvaná "buldočí čelist". V některých případech odvápněná čelist pouze zcela změkne, nabývá gumové konzistence a postižené zvíře není nadále schopno přijímat potravu. Nedostatek vápníku v kostech se projevuje také jejich zvýšenou křehkostí a tím dochází snadno ke zlomeninám i bez vážnějšího úrazu.
S metabolismem vápníku úzce souvisí příjem a produkce vitamínu D3. Za normálních okolností si organismus syntetizuje vlastní vitamín D v kůži, pokud je vystaven ultrafialovému spektru slunečního záření. Takto v kůži inaktivní forma vitamínu D putuje do jater a ledvin, kde je přeměněna na akdivní vitamín D3, jinak také 1,25 dihydroxycholekalciferol. Ten je důležitý pro samotné vstřebávání vápníku ze střeva a jeho využití cílovými tkáněmi. Pokud nemá zvíře přístup k UV-B záření, nebo trpí onemocněním ledvin, může být množství vápníku ve stravě optimální a přesto dojde k rozvoji onemocnění.
Posledním z uvedených faktorů je primární onemocnění příštítné žlázy. Toto bývá relativně vzácné, jedná se například o hormonálně aktivní nádory příštítných tělísek, které vylučují nadměrné množství parathormonu a tím pádem dochází k patologickému odvápňování kostí.
Ve většině případů je zvíře přineseno k veterináři ve fázi, kdy je klinický obraz pro toto onemocnění typický a nezaměnitelný. Přesto by diagnostika měla zahrnovat alespoň rentgen a dále biochemické vyšetření krve. Na rentgenovém snímku našeho pacienta je patrný rozsáhlý nárůst chrupavčité tkáně na kostech všech čtyř končetin, velmi měkká flexibilní žebra a patologická zlomenina na ramenní kosti pravé hrudní končetiny.
Léčba takového případu zahrnuje především úpravu životních podmínek. V teráriu by měla být ideální teplota a vlhkost, adekvátně silná žárovka produkující UV-B záření a prostor by měl být přizpůsobený pohybovému deficitu zvířete. Je nutná také úprava stravy, případně krmení sondou, pokud zvíře samo stravu nepřijímá. Vitamín D a vápník je z počátku aplikován také injekčně. V některých studiích je doporučována také aplikace hormonu kalcitoninu, který působí protichůdně k parathormonu.
Prognóza omenocnění závisí především na tom, jak dlouho už onemocnění trvá a jak rozsáhlé je poškození organismu. V tomto případě jsou změny na organismu již nevratné. Přestože se stav našeho pacienta po čtrnáctidenní léčbě výrazně zlepšil a pacient začal sám přijímat potravu, je zvíře trvale poškozeno a predisponováno k výrazně zkrácené délce života.
CHAMELEON
Tohoto
chameleona přinesla majitelka z důvodu déle trvající anorexie a
apatie. Byl značně zesláblý, neschopen se udržet na větvi a
poslední dny se zdržoval pouze na dně terária. Zbarvení kůže
bylo tmavší než normálně, místy až do šedočerna, což hned
na první pohled značí závažné zhoršení celkového zdravotního
stavu. Sliznice v tlamě byla výrazně bledá a při prohmatání
dutiny tělní byla zjištěna výrazně tuhá zduření v oblasti
ledvin. Rentgenový snímek potvrdil, že se skutečně jedná o
ledviny. Jsou zde viditelné jako dva výrazně světlé oválné
útvary. Takovéto radioopaktní zobrazení znamená masivní
ukládání anorganického sedimentu. V tomto případě jsou to
krystaly urátů, tedy kyseliny močové. Konečným produktem
metabolismu bílkovin v je totiž u chameleona (u suchozemských
plazů obecně) kyselina močová, která je následně vylučována
ledvinami. Kyselina močová a její krystaly jsou málo rozpustné
ve vodě. Pokud její hladina v krvi stoupne natolik, že jí ledviny
nejsou schopny vyloučit, ukládají se její krystaly v orgánech a
tedy i v ledvinách samotných. Rozvíjí se onemocnění zvané dna.
V důsledku ukládání krystalů pak dochází ke zhoršení funkce,
nebo až k úplnému selhání postižených orgánů.
Příčiny, které vedou k takovému zvýšení hladiny kyseliny močové je více. Patří mezi ně například příliš vysoký příjem na bílkoviny bohatého krmiva, chov v příliš vysokých teplotách, nedostatek tekutin, nebo samotné primární onemocnění ledvin.
V
tomto případě bylo již onemocnění v tak pokročilé fázi, že
byla prognóza infaustní a pacient musel být bohužel uspán.
Chovem v optimálních podmínkách a optimálním krmným schématem
lze však těmto problémům ve většině případech předejít.
Než si přineseme nového ještěra domů, je důležité si o
podmínkách chovu vše dobře nastudovat.
HROZNÝŠ
U tohoto hada, hroznýše královského,
majitel pozoroval progresivně rostoucí otok hlavy, zároveň had
začal odmítat potravu a proto byl přinesen k ošetření.
Problém vznikl velmi pravděpodobně při lovu kořisti, kdy došlo k zalomení zubu a jeho prostupu do dásně. Jelikož je dutina ústní plná bakterií, začal se okolo zalomeného zubu, který zde působil jako infikované cizí těleso, vytvářet absces. Hnisavý proces započal na špičce tlamy, narostl však do takových rozměrů, že zasáhl oblast nozder, celou pravou stranu hlavy za a nad okem a táhl se až na krk. Tak rozsáhlý proces je nutné již řešit chirurgicky v celkové anestezii. Incize byla vedena v oblasti nejvýraznějšího otoku. Hnis u hada tvoří takřka tuhou hmotu, kterou jsme kompletně odstranili a uvnitř hnisavé rány byly nalezeny dva zuby. Rána byla dokonale vypláchnuta antibiotickým roztokem a znovu sešita. Protože se ale jednalo o ránu primárně infikovanou, byly zde ponechány dva drény, abychom mohli provádět následné pravidelné výplachy antibiotiky. Za deset dní byly drén odstraněny a zbytek rány se zhojil druhotně. Po celou dobu hojení byly hadovi aplikovány antibiotika a léky proti bolesti, přestože jejich efektivita je u plazů diskutabilní. Dva týdny po zákroku začal hroznýš již samostatně lovit a přijímat potravu. Došlo k úplnému vyléčení